Strach je přirozená základní lidská emoce, která má svůj účel – tím je reakce na nebezpečí. Děje se však, že strachy, které současný člověk prožívá, nejsou reakcí na reálná momentální ohrožení. Mnoho prožívaných strachů pramení z minulosti, nejčastěji z dětství, ale i z minulých generací. Přesto jsou prožívány tady a teď, jako by ohrožující situace byla přítomna.
Tento typ strachů se projevuje ve vztazích – partnerských, rodinných, ale i přátelských a pracovních. Především v těch, na kterých záleží nejvíce. Nejčastěji se jedná o strachy z opuštění a odmítnutí, někdy v kombinaci se strachem z ponížení, křivdy či zrady.
Člověk, který má tyto strachy v sobě uloženy, se jimi nechává svazovat a ovlivňují jeho přemýšlení, emoce a reakce vůči sobě i druhým. Protože sebeléčebný systém a primární energie v člověku chtějí, aby tyto strachy byly vyléčeny, dějí se pak tři možné scénáře.
Jedinec si v souladu se svými strachy přitahuje dané situace, které aktivují jeho téma: Člověk, který se ze všeho nejvíce bojí opuštění, si přitáhne partnera, který v sobě nese zase svá témata, jako je například strach z blízkosti/závazků.
Sám takové situace skrze své reakce vytvoří, neboť druzí pociťují téma daného člověka a začnou reagovat tak, jak se druhý obává: I věrný stabilní partner nevydrží neustálé obviňování a ze vztahu odejde.
Někdy se dokonce neděje nic z toho, ale člověk žije v neustálém strachu a iluzi pokřivené reality: Blíže o tom pojednává tento článek.
Nejedná se o trest, ale o příležitost: Jen aktivované téma je možné zahlédnout, vyléčit a změnit svou realitu, přítomnost i budoucnost.
Vždy má smysl na sobě pracovat a tím harmonizovat nejen své nitro, vztahy a život obecně. Práce na sobě má hluboký přesah do rodu. Každý kousek vlastního léčení se propisuje do generací předchozích i následujících. Odlehčuje se rodová zátěž. Kdo dlouho z minulých generací nemohl najít vnitřní klid, jej nachází. A příští generace se již rodí do odlehčenějších energií rodu.
Právě současná doba je tomuto procesu velmi nakloněna a jsme v tom jako lidstvo velmi podporováni. Někdy tato podpora přichází jako volání srdce a může být příjemná. Jindy můžeme slyšet klepání stupňující svou intenzitu, vrcholící třeskem. Tak jako tak se jedná o požehnání volající po změně. Proto slyšme volání svého srdce a buďme vnímaví k prvnímu jemnému poklepání na rameno. Vše potřebné pro změnu v sobě již máte.
Krásný den,
Lenka
Comments