Strach z opuštění je kolektivní téma, které se přenáší po generace. Vzniká především na základě rodinných událostí vedoucích k emočním zraněním. Každá doba a generace nesla svůj vlastní úkol a téma. Strachy ve vztazích a traumata se tak po mnoho generací často neřešily. Pocity nespokojenosti se neřešily konstruktivně a někdy byly přijaty jako norma, čímž se vytěsnily do nevědomí. Každá doba měla své problémy, možnosti a výzvy, a proto nelze za toto neřešení nikoho obviňovat. Současná doba je však nakloněna celkovému léčení lidí na planetě. A tak až nyní vyplouvají na povrch témata, která byla po mnoho generací přehlížena, neboť mají být viděna a léčena.
Aby mohlo být léčeno, je zapotřebí základního předpokladu – uvědomění. Je nezbytné rozpoznat, že to, co člověk cítí, je strach, a uvědomit si, že to tak nemusí zůstat, že změna je možná. V textu níže uvádím některé projevy toho, jak se vztahové strachy mohou projevovat, čímž je možné je u sebe rozpoznat a začít měnit.
Symptomy člověka s aktivovaným zraněním z opuštění:
1. Strach z opuštění a ztráty:
Přítomný strach, že ho partner nebo blízcí lidé opustí.
Obavy, že si partner najde někoho jiného nebo že ho podvádí (bývá kombinován se zraněním ze zrady, kterou člověk prožil v minulosti; případně ji prožili jeho předci).
Pocit, že rozchod souvisí s jeho hodnotou a konec vztahu je prožíván jako „konec života“; člověk má pocit, že lepšího partnera už nepotká, že si lásku nezaslouží, nebo že rozchod znamená trest.
Může přerůst až do lpění na bývalém partnerovi, a to i velmi dlouhou dobu po rozchodu, někdy i mnoho let, v extrémních případech celý život.
2. Závislost na vztazích:
Tendence rychle se upínat na druhé lidi.
Přecházení z jednoho vztahu do druhého.
Příliš rychlé hnaní se do vážného vztahu; Člověk přeskakuje fázi randění. Fáze pozvolného poznávání aktivuje pocity nejistoty, kdy člověk neví, na čem je, a má pocit, že se nemá čeho držet (může to být maskováno jako „nemám rád/a žádné hry“; jenže dovolit si pozvolné poznávání nemá nic společného s hraním her ani s tím, že druhý nestojí o vážný vztah).
Dožadování se závazků, včetně rychlé svatby či snahy o dítě, které však nejsou výsledkem společné cesty lásky, ale skrytým záměrem je připoutání si partnera.
Snaha zachránit vztah za každou cenu, a to i když v něm člověk není šťastný, nebo je pro něj vztah dokonce nebezpečný.
3. Kontrola a manipulace (bývá výsledkem kombinačního zranění ze zrady):
Tendence ovládat ostatní a kontrolovat partnera, včetně sledování jeho aktivit na telefonu a jinde.
Snaha vyvolat u partnera pocity nízké hodnoty, viny a neměnného závazku.
Tlačení partnera do slibů a slov jako „nikdy, navždy“.
4. Nedostatek autenticity a sebeúcty:
Nevědomé chování „budu vším, čím si budeš přát“, potřeba zalíbit se a přizpůsobit se partnerovi (a dalším lidem), což vede k opuštění sebe sama (opuštění svých názorů, koníčků, přátel atp.).
Strach říct „ne“.
Tendence vyhovět ve všem, dělat věci za druhé; člověk se strachem z opuštění má pocit, že nic jiného než ochotu a pomáhání druhým nemůže nabídnout. Může skončit až fyzickým kolapsem.
Strach z konfliktu: Kdy člověk vidí v každém rozporu hrozbu rozchodu. S tím související strach říct své myšlenky, potřeby a vymezit se.
5. Pocity nerovnosti a nízké sebehodnoty:
Pocit, že partner je lepší a že mu člověk nebude stačit.
Porovnávání se s bývalými partnery současného partnera.
Silná přecitlivělost na kritiku, která mnohdy bývá pouhou zpětnou vazbou a není myšlena zle.
6. Neschopnost vytvořit si/dát druhým zdravý prostor :
Potřeba být neustále s partnerem a trávit s ním všechen čas.
Potřeba být u všeho a všude; za tímto pocitem se skrývá obava, že by člověku mohlo něco důležitého uniknout nebo že by svou nepřítomností mohl o někoho přijít nebo někoho důležitého nepotkat.
Nepříjemné pocity, když vám partner nevěnuje pozornost; například když si píše s někým jiným, zpozdí se z práce nebo ze setkání s přáteli, podívá se na někoho jiného nebo někoho jiného pochválí.
Pocity strachu, když si partner (ale i další blízcí) chce vytvořit prostor, být sám se sebou nebo trávit čas s jinými lidmi; je to vnímáno jako signál, že už nemá zájem, nebo jako předzvěst konce vztahu.
Vzorce výběru partnerů u lidí se strachem z opuštění:
Člověk si hledá partnera, který má na povrchu také strach z opuštění; Společně tak vytvářejí vztah velmi spoluzávislý a uzavřený, kdy si jsou navzájem svým vlastním vesmírem. Vztah může, ale nemusí být konfliktní.
Nebo partnera, který má strach z blízkosti; Jedná se o velmi časté spojení, které funguje jako magnet a připomíná hru na kočku a myš. Takový vztah bývá náročný a bolestný, ale pokud si oba partneři tento vzorec uvědomí, může se stát katalyzátorem mocné změny.
Nezřídka přitahuje třaskavé či dokonce nebezpečné vztahy; V takových vztazích jsou opakovaně narušovány hranice daného člověka a jeho sebeúcta.
A co je to strach z blízkosti?
Někdy se strach z opuštění ukryje za krustou strachu z blízkosti, který je na povrchu, avšak uvnitř je stále jen strach z opuštění. Člověk se natolik bojí bolesti a zklamání, že nedokáže navázat hluboký intimní vztah. K projevům strachu z blízkosti patří:
Extrémní nezávislost a samostatnost; Strach spoléhat se na druhé.
Workoholismus; Velké časové vypětí a zaneprázdnění, neustálá honba za něčím.
Alkoholismus; A další podobné způsoby úniku od sebe i druhých.
Odmítání blízkých vztahů; Krátkodobé a povrchní vztahy, přelétavost a paralelní vztahy.
Někdy by si člověk vztah přál, ale nevědomě volí partnery, se kterými to ani nemůže vyjít; Nebo vztahy, které jsou velmi komplikované (vztahy na dálku, se zadanými, ženatými apod.).
Pokud se člověk se strachem z blízkosti potká s někým, kdo na povrchu projevuje více strach z opuštění (což se stává často), má pocit, že se dusí a ze vztahu utíká.
Aktivované emoční zranění je doprovázeno i tělesnými symptomy:
Akutní fyzické příznaky: Patří sem intenzivní pocity horka, roztřesenosti, paniky, malátnosti až pocity opuštění těla, jakoby vše bylo za oponou. Takové pocity obvykle následují po konkrétním spouštěči (např: partnerovi přišla sms od nové kolegyně z práce) a přicházejí v intenzivní vlně, či vlnách.
Méně intenzivní, ale trvalé fyzické projevy: Například pocit neustálého napětí a úzkosti, které člověk cítí především v oblasti srdce, žaludku nebo podbřišku, ale i hlavy,
Není výjimečné, že se strachy manifestují na orgánových soustavách. Strach z opuštění a odmítnutí se často projevuje v souvislosti s funkcí ledvin a močového měchýře. Dlouhodobý zármutek po rozchodu či dlouhodobé pocity osamocení a z toho plynoucí smutek mohou vést k oslabení plic. Pokud je strach spojen se zraněním z křivdy či zrady, kde bývají časté potlačené emoce hněvu, frustrace a skrytého obviňování, mohou souviset s onemocněním jater. Propojenost těla a duše dokazuje i syndrom zlomeného srdce, neboli stresová kardiomyopatie, kdy se intenzivní psychická bolest ze ztráty projeví na funkci fyzického srdce a může vést až ke smrti. Jedná se však o hrubou šablonu pro představu. Oblast psychosomatiky je velmi komplexní a vždy vyžaduje specializovaný přístup a individuální posouzení.
Zranění z opuštění není stav „buď ano, mám ho", nebo "ne, nemám“. Můžeme na něj nahlížet jako na škálu, kde každý se nachází v jiném bodě intenzity - úrovně, chcete-li. Zajímavé je, že strach jednoho člověka má tendenci přitahovat do jeho života lidi s podobným emočním zraněním, včetně podobné úrovně.
Každý má svobodnou volbu, do jaké míry se chce osvobodit od svého strachu a jak moc jím nechá ovlivňovat svůj život a své vztahy, které přitahuje a tvoří. Pokud je člověk orientovaný růstově, vnímá každé spuštění tohoto strachu jako příležitost k vlastnímu rozvoji. A to je úžasné.
Proces léčení můžeme přirovnat k loupání cibule: S každou událostí, správným přístupem a zaměřením pozornosti sloupneme další vrstvu. Každá další vrstva je jemnější, klidnější, bezpečnější a přichází po delší době. Až se dostanete k vlastnímu středu, k bytostnému jádru plnému moudrosti, radosti, autenticity a hlubokého vnitřního klidu a (sebe)přijetí.
Krásný den,
Lenka
Comments